graf

 

foto kouče Mým posláním je udělat lidi kolem sebe spokojenější. Koučování je pro mě nejlepší způsob, jak toho dosáhnout. Pro své klienty jsem partnerem, který jim pomáhá najít tu správnou cestu, najít radost v každém dni, učit se dělat věci výborně a poznávat sami sebe. Jsem vždy na jejich straně, důvěra je pro mě klíčová záležitost.

Koučování vede k odpovědnosti za svůj život a odpovědnost je neuvěřitelným zdrojem energie a motivace.

Můžu změnit i Váš příběh…

 

Eva Cvachovcová
osobní kouč

 

Z příběhů klientů…

Když jsme s paní Evou začaly spolupracovat centrem jejího života byla práce. Často chodila z práce naštvaná, vystresovaná nebo vyčerpaná. V průměru spala čtyři hodiny denně a necítila se dobře. Postupně jsme společně začaly měnit věci k lepšímu. Uvědomila si, že práce není všechno a hlavně, že když bude chtít, může odejít, a toto rozhodnutí záleží jen na ní. To paní Evě pomohlo povznést se  nad pracovní problémy a nenosit stres z práce domů. Naučila se skončit práci v předem stanovenou hodinu, odejít domů a relaxovat. Velkým zlomem pro ni bylo uvědomění, kolik práce vykonává mimo své povinnosti pro ostatní v očekávání ocenění či pochvaly. Toto ocenění ale nepřicházelo a tak se pro ni spolu s přemírou práce stávalo pouze zdrojem stresu a frustrace. Společně jsme se naučily, aby začala dělat věci pro sebe, aby si uměla uhájit své pozice a nestávala se tak obětí požadavků ostatních. Díky tomu si nastolila vnitřní rovnováhu a mohla se naplno věnovat věcem, které opravdu chtěla dělat. Nyní spí šest až sedm hodin denně, cítí se mnohem lépe a v práci je mnohem spokojenější.

. . .

Jiří pracoval v oboru, který vystudoval. Měl dobře placené a zajímavé místo v příjemném kolektivu. Přesto jej práce nebavila, nepodával velké výkony a zaměstnání bral spíš jako nutnou podmínku k zajištění rodiny. Společně jsme začali hledat cestu k řešení tohoto problému. Změnili jsme složení pracovních aktivit a také způsob komunikace s nadřízeným. Největším krokem pro Jiřího bylo uvědomění si důležitosti jeho přístupu k práci, jeho „mentálního nastavení“. Začal se na práci dívat úplně jiným pohledem. Nové úkoly začal brát jako výzvy, nepříjemné a náročné úkoly jako možnost sebezdokonalení a karierního postupu. Místo aby hledal negativní stránky, začal hledat možnosti, jak si úkoly učinit zábavnější a příjemné. Přestože Jiří chodí do stále stejného zaměstnání, jeho pocit z práce a odvedený výkon je úplně jiný. Nový pohled na svět mu zárověn pomohl získat pocit větší osobní jistoty a pomohl mu tak omezit i stavy úzkosti.